Za rozbřeskem okouzlení. Za mořem vzrušení. Za horami dotýkání. Za krajinou milování.

Není nic.

Potlačení. Zpytování. Ticho a prázdnota.

Vůbec, vůbec nic.

 

Nic. Prázdno.

Zbyl otisk předešlých obsahů či forem jako vzpomínka, že kdysi tu bývalo něco – cokoli, ale přesto něco! Lepší lež, než nic. Lepší strach, než nic. Lepší iluze, než vůbec nic. Lepší držet se něčeho – čehokoli – s obavami, než to pustit zcela. Nezbylo by přece Nic! Pátráme po svědcích, otiscích prstů předešlých existencí nás samých a Nic nás při tom objímá. Chvějeme se. Prázdnota je míň, než husí kůže. Zima? Teplo? Tma? Světlo? Nevíme…!

Jsme romantičtí a sentimentální, pokrytečtí, nenapravitelní a plní strachu a bláhových snů. Doufáme, že snad, konečně, jednou… přijde ta chvíle a my budeme vědět! My náhle pocítíme…

Tvůrčí tým
Choreografie, koncept: Veronika Knytlová
Interpreti: Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga
Hudba: Beata Hlavenková, Oskar Török (trumpeta), Patrick Karpentski (kytary/mix)
Light design: David Prokopič
Scéna: Františka Králíková
Producent: VerTeDance, danceWATCH – Karolína Hejnová
Produkce: Lucie Nováková
Za podpory: MHMP, MKČR, METROSTAV, Tanec Praha / Ponec – divadlo pro tanec, ALT@RT

Poděkování: Helena Machová, Martin Ritter, Pavel Špatenka, Jana Stárková