Pohádka nejen pro děti, ale i pro dospělé. Tanečně-divadelní představení pro sedm interpretů, ve kterém nebudou chybět kouzla a čáry, tak jak to ve správných pohádkách bývá…

Tenkrát,
když pluli spolu temnou nocí
plní odvahy a odhodlání
zas jako kdysi,
ona splnila jeho tajné přání.

Naplnila po okraj
smysl jejich dávné lásky.
Nanosila na hromádky
drobné kůstky, kousky látky…
Půjčila je k vychování.

A to se vážně stalo!
Nebo je to pohádka?
Jenom babské povídání…?

Choreografie: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová
Interpretace: Helena Arenbergerová, Vladimír Burian, Anna Kuřátková, Julie Feitová, Anna Podskalská, Adam Chaloupka, David Králík
Dramaturgie: Jana Pilátová
Hudba: Míra Mikeš
Světelný design: VerTeDance: Pavel Kotlík
Scéna, kostýmy: Kristýna Täubelová
Produkce: VerTeDance, Markéta Faustová
Foto: Pavel Man
Délka: 50 min.

 

Projekt podpořili: Sazka a.s., Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, MČ Praha 3, Dance Perfect
Představení vzniklo ve spolupráci s občanským sdružením Tanec Praha a divadlem Ponec a díky finančním prostředkům z Ceny Sazky „za objev v tanci“ 2005.

 

The Brave, Jana Návratová, EX–05–07 (kulturní průvodce časopisu Reflex)

Pozornost vzbudilo nové taneční představení choreografické dvojice Veronika Knytlová a Tereza Ondrová (říkají si VerTeDance a získaly prestižní Cenu Sazky v roce 2005). Představení The Brave, které uvádí divadlo Ponec, je označováno za rodinné. Ve svém žánru je u nás naprosto ojedinělé. Braves – statečných je, jak jinak, sedm – táta, máma a pět dětí. Publikum je zabaveno sérií veselých kousků a kouzel a pak je večeře. Atmosféra domova, rodinných rituálů a hlášek se rozehřívá tak přirozeně, že byste uvěřili, že tahle parta k sobě patří. Choreografie tematizuje i další polohy rodičovství (strasti), i oblast manželské intimity. V partnerském duetu stvořila Helena Arenbergerová jako tančící maminka jednu nejjímavějších tanečních kreací s netančícím tatínkem Vladimírem Burianem. Jak výmluvný obraz ženského plamene a mužské neohrabanosti!

Sen o šťastné rodině, Jaroslav Doleček, Taneční zóna, jaro 2007

Taneční skupina VerTe Dance funguje oficiálně od roku 2004. Začátek spolupráce dvou protagonistek tohoto seskupení – Terezy Ondrové a Veroniky Knytlové je ale staršího data. Obě vystudovaly Taneční konzervatoř. Tereza v loňském roce absolvovala HAMU, Veronika studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Třetím členem skupiny je light designér Pavel Kotlík.
Terezu s Veronikou si taneční publikum spojuje s vynikající úrovní interpretace vlastních i cizích děl. V roce 2005 byl jejich projekt experimentující s novými světelnými a scénickými technologiemi, nazvaný Tichomluva, odměněn prestižní Cenou Sazky za objev v tanci. V dalším projektu Beneath the Silence, na němž obě choreografky spolupracovaly jako tanečnice s Olgou Cobos a Peterem Mikou, diváky znovu přesvědčily o vysokém stupni svého pohybového umění.
V zatím poslední inscenaci The Brave se Knytlová s Ondrovou představují výhradně jako choreografky. V jejich společné umělecké cestě je to poprvé. Ke spolupráci přizvaly vynikající charismatickou tanečnici Helenu Arenbergerovou a všestranně disponovaného Vladimíra Buriana, který vystudoval VŠUP, úspěšně působí jako světelný designér a od roku 1998 se věnuje tanci. Hlavními aktéry The Brave jsou ale děti! Právě svět dětské hry a fantazie byl základním inspiračním zdrojem představení. Svou roli snad sehrálo i blížící se mateřství Veroniky Knytlové. Choreografky se od předchozí dráhy poněkud odklonily ještě v jednom podstatném momentu. K dramaturgii svého nového kusu a očividně také k jeho scénickému pojetí přizvaly Janu Pilátovou, jejíhož odborného dramaturgického vlivu pravidelně využívá Dočolomanského Farma v jeskyni.
Pětice dětí a zajímavý (pohádkový) scénický prvek – kouzelná bedna, která se jednoduchou manipulací mění v plně funkční kuchyň, jídelnu, sprchový kout či dětský pokoj – jsou hlavními devizami tohoto projektu. Všichni dětští interpreti byli choreografkami skvěle připraveni; autorky respektovaly jejich individuální dispozice. Patrné je to už v jedné z prvních sekvencí – ve hře na cirkus, kde je každé dítě jmenovitě představeno a zřetelně vyčleněno ze skupiny. Jedinečnost každého z dětí v průběhu představení bohužel poněkud vybledne, což je ale při počtu sedmi tanečníků na scéně vcelku pochopitelné. Všichni účinkující jsou rovnocennými partnery. Okouzlující Arenbergerová odvádí skvělou práci nejen v pohybu, ale i v přesvědčivém hereckém pojetí maminky. Vladimír Burian vtipně pracuje s berlemi, které se stávají dalším scénografickým a zároveň významovým (mužská křehkost) prvkem (děti je využívají jako prolézačku atd., exponuje zranitelnost a určitou mužskou slabost). Také v milostných duetech působí oba dospělí tanečníci přesvědčivě a kompaktně, a to i přes rozdílné pohybové zkušenosti.
Dle slov autorek The Brave je obsahem tohoto díla jakési snění o plnohodnotné, šťastné rodině, kde v centru všeho stojí děti, jejich potřeby, spokojenost, kreativita. Před stavení samotné ale divákovi nabízí i další výklady. Introdukce a závěrečná coda jako by odkazovaly spíše k nekonečnému koloběhu lidského života. Závěrečný obraz, kdy do dětské postele – nyní již prázdné – ulehají sami rodiče, naznačuje návrat starého člověka k dětské mentalitě i s její prostou naivitou. Nabízí se i tragičtější rozměr, vycházející ze silného emocionální vjemu: když rodiče uloží děti ke spánku a na setmělé scéně odtančí svůj důvěrný láskyplný vztah, nasvítí Pavel Kotlík znovu dětský pokojík, tentokrát ale prázdný.

Některé momenty The Brave mohou poněkud netrpělivějšímu divákovi připadat zdlouhavé (hra na tichou poštu u jídelního stolu). Autorky nás ale chtějí přimět k jinému vnímání času, jehož náplní není byznys, práce či požitek, nýbrž čistá dětská hra. Stejně tak se snad může zdát scénografie příliš doslovná, realistická, jakoby od jinud, nikoli ze světa současného tance. Aniž bychom potřebovali “škatulkovat”, najdeme i jiné vysvětlení než jen příslušnost k fyzickému či jinému divadlu. Dětského diváka, který kouzlení s variabilní bednou kvituje s nadšením.

Projekt The Brave vznikl na základě finanční odměny spojené s Cenou Sazky. Jedná se o dílo, které se v mnohém vymyká z našich předchozích zkušeností s VerTe. V tom vidím velký přínos a vlastně i smysl Ceny Sazky, která Knytlové a Ondrové umožnila vyzkoušet si nové postupy. Otázkou ale zůstává, jaká je životnost tohoto projektu, staví-li tolik na věkovém složení dětských účinkujících. Stálo by jistě za úvahu jakousi základnu dětí, které by do projektu s uplývajícím časem vstupovaly. Tanečních představení pro celou rodinu je jako šafránu, bylo by zbytečným plýtváním podržet The Brave na repertoiru pouze řekněme jeden či dva roky. Knytlová s Ondrovou spolupracovaly na svém představení s Dětským studiem, snad se jim podaří zde nalézt odpovídající nové obsazení.