Metronom a tanec, Thomas Hahn, Taneční zóna
…překvapení byla dvě. Především duet čistokrevné současné tanečnice a asi desetiletého chlapce v díle Tři a čtyřicet slunce západů. Byl to jeden ze vzácných okamžiků, kdy se rozklenulo světlo (v přímém i přeneseném smyslu) a kdy se rozevřel doširoka scénický prostor. Choreografický prstoklad Veroniky Kotlíkové-Knytlové a nesmírná citlivost v práci s dítětem daly vznik jakési přeněžné taneční road-movie. (To dítě se zde připodobňuje k Malému princi, ale není to spíš Godot?)
Viděli jsme taneční provedení, které vyvolává empatii, aniž tlačí na pilu. Byl to zkrátka paprsek světla zásluhou půvabu Terezy Ondrové a věrohodnosti malého Davida Králíka. A políček všem těm kusům zbytečně regresivním, protože jsme se přesvědčili, že dítě může klidně vystupovat na jevišti v díle naprosto dospělém, zralém, soudržném, lidsky pozitivním, na které se nezapomíná. Ta žena a ten chlapec se v tomto představení stále vzájemně objevovali.
Malý princ podle VerTeDance, Markéta Faustová, Taneční zóna
Viděli jsme taneční provedení, které vyvolává empatii, aniž tlačí na pilu. Byl to zkrátka paprsek světla zásluhou půvabu Terezy Ondrové a věrohodnosti malého Davida Králíka. A políček všem těm kusům zbytečně regresivním, protože jsme se přesvědčili, že dítě muže klidně vystupovat na jevišti v díle naprosto dospělém, zralém, soudržném, lidsky pozitivním, na které se nezapomíná. Ta žena a ten chlapec se v tomto představení stále vzájemně objevovali.
43 slunce západů je něžný duet, který je na české taneční scéně ojedinělý. Netančí ho totiž takový pár, jak se běžně sluší. Do hlubokých očí Terezy Ondrové se nedívá roztoužený muž, ale nevinné děcko. Chlapec, který jakoby na nějaké padající hvězdě vklouzl do života ženy a celý ho rozjasnil.
Koncept choreografie, stejně jako i její název, vychází z prˇíběhu „Malého prince“ od Antoina de Saint – Exupéryho. 43 západů slunce spatřil prý během jediného dne Malý princ, když pobýval na té nejmenší planetě a mohl vidět tolik slunce západů, kolik si jen přál. Přitom spolu s každým zapadnutým sluncem odcházela i vlna jeho smutku a stesku. Ten den musel být opravdu spokojený a šťasný.
Atmosféru klidného vesmíru vyvolává již abstraktní projekce na plátno na zadní stěně scény – (výčnělky kráterů, padající planety). Baletizol je pokryt vrstvou „hvězdného prachu“. Do ní kreslí tanečnice svy´m plovoucím tělem různé obrazce. Pohybuje se po ní dynamickými, klouzavými pohyby jak bruslařka na ledové ploše. Výrazné je využití zejména kruhového motivu a otáčení, což jsou zároveň pohybové prvky vycházející z vesmíru. Tanečnice se několikrát točí na zemi, a to jak vleže, tak i vestoje. Natažené paže často víří v kruhových drahách, po kterých by mohly obíhat kosmické planety.
Z tiché samoty ji ale vytrhne hošík. „Malý tanečník“, který se jen tak prochází někde na Mléčné dráze. Ve svém bílém oblečku s pláštíkem vypadá jako anděl. Stejně jako známá postavička s modrým kabátkem a zářivými vlásky je stvořením s nesmírnou dětskou představivostí. Svou novou přítelkyni rychle zapojí do galaxie nápaditých her. Letec v Malém princi musel pro chlapce nakreslit beránka. Z těla tanečnice se zas na přání dítěte chvíli stává skluzavka nebo rozhledna.
A tady začínají pohybové nápady založené na kontaktu obou tak věkově odlišných protagonistů. David Králík po ženském těle jako po schodišti a na ramenou tanečnice pozoruje dalekohledem hvězdy. Sedí ji na zádech, nebo se jí naopak houpe pod hrudníkem, zavěšen rukama a nohama a ona s ním po čtyřech cestuje jevištěm.
Zároveň jsou tu ale použity kontaktní prvky typické pro dřívější duety VerTe Dance, tehdy však tančené dvěma dospělými tanečnicemi. Źena například bere chlapce za ruce a za nohy, tahá ho po jevišti nebo zas rotuje s jeho tělem a dělá mu jak se říká dětem „letadlo“.
Ve dvojici probíhá po celou dobu něco moc hlubokého. Když si tanečnice pokládá chlapcovu teplou dlaň na svou tvář, cítíme, jak něžný je vztah mezi nimi. Oboustranná důvěra a souznění, ale i radosti z pouhého bytí s tím druhým. Éterický pohled Terezy Ondrové a křehkost dětského hrdiny vytváří vzdušnou dvojici s nádechem nadpřirozena.
Transcendentní je i závěr inscenace. Malý Princ se své partnerce ztrácí s několika rychlými záblesky světla a pravděpodobně odlétá na další hvězdy a za dalšími příběhy.
Dynamická a odvážná je nová choreografie VerTeDance. Má v sobě lehkost stavu bez tíže a energii letících meteoritů. Veronice Knytlové-Kotlíkové, která si v ní již podruhé ozkoušela svůj choreografický talent, se podařilo vytvořit vizuálně i tanečně pozoruhodný pár. I když může pro někoho spojení dítěte jako tanečního partnera k technicky velmi zdatné tanečnici prˇipadat nevyvážené, pro mne znamenalo popření tanečních klišé a otevření dalších možností tanečního žánru. Po shlédnutí tohoto tanečního opusu jakoby pro mě zapadlo slunce.
Malý princ, Kristiny Durczaková, ?
Text.Kristina Durczaková
Malá postavička s vlající šálou kolem krku, sedící na své planetce spolu s květinou a velkým člověkem… V novém dílku tanečního uskupení VerTeDance nechce Malý princ namalovat beránka, ale třeba udělat křeslo z těla své „velké“ společnice, Terezy Ondrové. V choreografii Veroniky Kotlíkové (Knytlové) jsme svědky tanečního ztvárnění základního motivu a vztahu ze slavného díla spisovatele Antoinea de Saint-Exupéryho.Dynamická a odvážná je nová choreografie VerTeDance. Má v sobě lehkost stavu bez tíže a energii letících meteoritů. Veronice Knytlové-Kotlíkové, která si v ní již podruhé ozkoušela svůj choreografický talent, se podařilo vytvořit vizuálně i tanečně pozoruhodný pár. I když může pro někoho spojení dítěte jako tanečního partnera k technicky velmi zdatné tanečnici připadat nevyvážené, pro mne znamenalo popření tanečních klišé a otevření dalšch možností tanečního žánru. Po shlédnutí tohoto tanečního opusu jakoby pro mě zapadlo slunce.
Osamělá tanečnice nachází průvodce v dítěti, které s její pomocí prozkoumává prostor a tělo v pohybu. Představení přebírá některé obecně známé charakteristické atributy díla jako například pouštˇ (písek na scéně) či onu zmíněnou šáličku Malého prince, ztvárněného osmiletým Davidem Králíkem, který není v divadle Ponec nováčkem – účinkoval již v předchozím opusu VerTe The Brave. Jeho vztah s dospělou tanečnicí může evokovat matku se synem, ale spíše vyznívá jako určité přátelství a partnerství.
VerTe tak pokračují v práci s dětským interpretem a nutno říci, že od The Brave se posunuly k více tanečnějšímu zpracování. Jemná partneřina zde nabývá zcela jiných dimenzí než obvykle. Jelikož „mužský“ protějšek Terezy Ondrové má o několik desítek kilo méně, umožňuje tak tanečnici pohrávat si různými způsoby s jeho tělem, přičemž jejich společný tanec působí poměrně přirozeně. Pro chlapce je pohyb a tanec hrou, do které se pouští s kuráží a nadšením, a zároveň prokazuje již určitou vypracovanou technickou úroveň a ukázněnost na scéně. I kdyby Malý princ znejistěl, zkušená tanečnice jej má vždy pevně v rukou a svou jevištní jistotu přenáší i na něj.
Představení se nesnaží zabředávat do filozofické hloubky, kterou s sebou Malý princ nese. Je spíše rodinným představením, těžícím z neobvyklosti tanečního propojení účinkujících. Nebylo by od věci hrát toto představení také pro školy, obsahuje totiž poměrně slušnou dávku současného tance, založeného na kontaktu. Nespoléhá se na dětské narativní vyprávění, ale stojí spíše na abstraktnějším pohybově-tanečním vykreslení vztahu a setkání malého a velkého člověka na scéně.