S VERTE A O VERTE
Magdalena Čechlovská, DUO VERTEDANCE TVRDÍ: Tanec není zženštělý, ale moc se o tom neví, HN.IHNED.CZ 22. 4. 2005
To nejlepší z českého soudobého tance představí přehlídka Taneční platforma, která začíná dnes v pražském Divadle Ponec. Ti nejlepší z nejlepších pak vystoupí znovu v červnu na mezinárodním festivalu Tanec Praha. Mezi nimi i dvojice mladých tanečnic Tereza Ondrová a Veronika Knytlová (VerTeDance) s vlastní choreografií Tichomluva.
HN: Je to tak snadné být sama sobě choreografkou?
T. O.: S choreografií jsme začaly před třemi lety tak trochu z nedostatku příležitostí. Abychom mohly tancovat, začaly jsme si samy vymýšlet.
V. K.: Ale má to jednu nevýhodu, nemůžeme se na sebe podívat zvenčí. Nahráváme se sice na video, ale není to úplně ono. Je pro nás těžké přijít na to, jestli to, co se snažíme vyjádřit, je viditelné i z venku.
HN: O čem je vaše Tichomluva?
V. K.: O mezilidských vztazích, o tom, že se lidé míjejí i v úplně základních věcech, aniž by o tom věděli. Ale nejsem si jistá, že je to v našem představení čitelné – ještě ji budeme upravovat.
T. O.: To je totiž naše specialita, že děláme nové a nové verze. Máme spoustu nápadů, ale jsme tlačeny časem a penězi. Takže něco sice uděláme, ale cítíme, že je pak ještě potřeba na tom pracovat dál.
HN: Taneční platforma má svou poměrně tučnou cenu, vítěz dostane čtyři sta tisíc korun. Tanec není sportovní disciplína, ale stejně, nepociťujete rivalitu?
V. K.: Vážně je to čtyři sta tisíc? To by to mohli rozdělit aspoň na dvě ceny. Myslím, že je těžké jednoho vybrat, je to otázka vkusu. Každé představení vznikalo za jiných podmínek, někteří tanečníci měli mnohem víc prostředků, a to je jasné, že pak vznikne zajímavé dílo. Někdo moc peněz nemá a jeho představení je pak ušité podomácku. Ale samozřejmě že je to pro nás motivace.
T. O.: Ty peníze umožní tomu, kdo je vyhraje, připravit opravdu profesionální představení. Ale u nás je to spíš tak, že něco vzniká, a my jen doufáme, že dodatečně seženeme způsob, jak to dodělat. Přemlouváme lidi, aby s námi spolupracovali, i když úplně zadarmo.
HN: V českém tanci je nejvíc slyšet o tanečnicích. Čím to, že víc neláká i mladé muže?
V. K.: Je tu Jan Kodet nebo Petr Zuska, a to jsou velmi zvučná jména… Nevím, možná mají pro tanec větší vlohy holky, i když současný tanec rozhodně není zženštělý, spíš „zchlapštělý“. Ale je tady k tanci předsudek.
HN: Tanec je pro hodně lidí nesrozumitelný. Snažíte se to nějak změnit?
T. O.: Je pravda, že hodně lidí, když je zveme na představení, neví, co má čekat. Ale když přijdou, jsou příjemně překvapení a většinou pak chodí častěji.
V. K.: Nevím, jak bychom mohly být srozumitelnější. Tanec nemá jen nějakou obsahovou složku, je těžké ho pojmenovat, vysvětlit, ale když pak lidé přijdou, jsou příjemně překvapení. Tanec není nepochopitelný.