Také rozhovor s VerTeDance v rámci festivalu Akcent…
http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=1977
Sny, přání a vzpomínky ve světě malého chlapce, Julie Kočí, www.tanecnizona.cz
Nejnovější inscenace taneční skupiny VerTeDance, která nese název Emigrantes, vznikla na základě práce Terezy Ondrové a Veroniky Kotlíkové s dětmi v Ateliéru kreativního pohybu při Divadle Archa a jejich působení v rámci projektu Archa. lab. Tento dlouhodobý projekt divadla funguje na principu volného sdružení umělců, kteří vytvářejí inscenace vztahující se ke společnému tématu. Projekt Archa lab. zahrnuje tematické bloky, které jsou charakteristické naléhavým společenským přesahem.
V Emigrantes VerTeDance navazují na jednu z dlouhodobých dramaturgických linií uvedeného projektu, která usiluje o nahlédnutí do života lidí v mezní, krizové, situaci. Tématem inscenace je fenomén uprchlictví, opuštění domova a odchod do neznáma naplněný strachem i očekáváním.
Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková toto téma nahlížejí očima dětí. Inspirací k Emigrantes jim byly jednak reálné příběhy dětí z uprchlických rodin, s nimiž pracovaly v Ateliéru kreativního pohybu a jednak stejnojmenný komiksový příběh z pera Shauna Tana.
Inscenací Emigrantes VerTeDance formálně navazují na své předchozí projekty The Brave a Třiačtyřicet slunce západů, neboť je, stejně jako obě jmenované kompozice, postavena na interakci dospělých tanečníků s dětmi. Dětská bezprostřednost a spontaneita jejich výrazu je přitom jádrem celé choreografie. Společná choreografie a režie Terezy Ondrové a Veroniky Kotlíkové vychází z hledání přirozeného vyjádření dětí, jemuž se dospělí tanečníci ve své pohybové a interpretační stylizaci přizpůsobují. Síla choreografie je především v její nenucenosti, v citlivosti, s níž vede děti (a dospělé) k přirozenému vyjádření emocí pohybem. Dětský pohyb zároveň kultivuje, avšak zcela bezprostředně, jaksi mimochodem. Radost dětských tanečníků ze hry je přitom dojemná, obrazy krásné a sdělení silné.
Klíčem k inscenaci je atmosféra, nikoli fabule. Výraznou složkou inscenační struktury je proto živý hudební doprovod. Hudba skupiny DVA, je velmi abstraktní, enigmatická, takřka spirituální a skupina DVA, Bára Kratochvílová a Honza Kratochvíl, ji s nadsázkou charakterizují jako „folklór neexistujících národů“. Tento obrat je vyjádřením skutečnosti, že se ve své tvorbě inspirují všemi kulturními vlivy, s nimiž se uprostřed naší globalizované doby lze setkat. Jejich hudba však velmi výrazně čerpá také z inspirace dětskými rytmickými, slovními a intonačními hříčkami. Řečeno slovy Ivana Vyskočila, vytváří velmi osobitou „dětštinu“. Jejich „dětština“ v koktejlu všemožných kulturních inspirací je esencí, která naši mysl v jediném okamžiku odnáší do imaginárního světa snů, vzpomínek a té nejpůvodnější lidské zkušenosti.
Emigrantes tvoří pásmo tematicky propojených obrazů, které jsou vždy metaforou k určité situaci naznačené střípkem monologu. Atmosféra inscenace nepřestává balancovat na hranici mezi nostalgií a groteskou. Nostalgické momenty jsou spojeny s motivem vzpomínek a subtilních pocitů postav. Jejich scénické vyjádření ústí do metafory, která je záhy konfrontována s nějakou banalitou.
Z této oscilace vyrůstá dramatické napětí, které autorky mistrně gradují až do závěrečné katarze. Ta je spojena s významným myšlenkovým přesahem, neboť závěrečný obraz ukazuje projekční plátno plné zářících hvězd a jednoho z hrdinů, arménského chlapce Edu, který si oblékne skafandr, nasadí přilbu astronauta a s výmluvným gestem na rozloučenou mizí ve tmě. Hvězdy září a my víme, že vzdálenost mezi realitou našich životů a sny a touhami malého chlapce je vesmírná, tedy relativní.
Emigrantes, Lucie Břinková, www.tanecniaktuality.cz
Nový projekt VerTeDance (Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová) Emigrantes byl představen poprvé veřejnosti ještě před Vánocemi, ovšem oficiální premiéru oslavil až v prvním lednovém týdnu 7.–8. 1. 2010 v Divadle Archa. Ve vyprodaném sále se hodinu tajil dech a publikum se vznášelo v jakémsi vesmírném meziprostoru.
Vstupem malého kluka Eduarda Manukjana a jeho vyprávěním o opuštění Arménie, rodné země, Emigrantes začínají. Hned ze začátku působí uvolněnou a smutnoveselou atmosférou. To, co říká malý Eda, je místy velmi vtipné – zvláště když používá osobité grimasy, stíhá střídat role a názorně až pantomimicky vypráví svoje zážitky – ale z kontextu, který stojí za tím, leze až mráz po zádech. A v celém duchu tíživého nedořečení se houpe atmosféra Emigrantes a nenechá diváky ani na okamžik nesoustředit se na sdělení, které je po všech stránkách zajímavě a neotřele sladěno.
Představení vládnou děti, jejich spontánnost, odvážnost, snění a hravost dává prostor vtipu i tanci. Příběhem prostupují dětské roztříštěné vzpomínky, touha po vytvoření domova, navrácení se ke svým přátelům. Místo aby si užívaly bezstarostnost, jsou vláčeni životem a za svoji prostořekost a pravdivost z dobré vůle svých rodičů snášejí usměrňování a zákaz pomýšlet na život v rodné zemi. Dostávají však příležitost jiného naplnění. Skrze své vlastní příběhy a příběhy rodičů překračují stíny minulosti a probouzejí se do veselejšího rána… Cestou nás provází pohledy na Vesmír, Měsíc i planety.
Nevídané propojení různých uměleckých složek vyplouvá na hladinu s prvními tóny muzikantů kapely Dva Honzy a Báry Kratochvílových. Pak už se Emigrantes houpají na vlnách vesmírných tónů a míří kamsi za obzor našeho dohledu. Hudba je šita na míru, vane intuitivně v celém prostoru a pobízí tanečníky k pohybu.
Čtyři dospělí a 5 dětí vytvořili skupinu, která působí velmi přirozeným dojmem. Každý respektuje prostor a potřebu sdělení toho druhého a na výzvu spolupráce reaguje s ochotou a laskavostí.
Emigrantes ovšem nejsou jen o příbězích dětí, ale i o potřebách a pocitech jejich rodičů. Lucia Kašiarová, Andrea Opavská, Petr Opavský a Ondřej Nosálek tančí naléhavé věty z rukopisů VerTeDance i jich samotných. Mezi sebou je spojuje touha a náruživost, s dětmi hravost a spontánnost projevu.
Největší taneční talent však tento večer předvedl patnáctiletý Adam Chaloupka. Ukázal, že má nejen výrazné fyzické dispozice, ale i mentální vyspělost na ztvárnění náročnějších a rytmicky záludných kombinací.
VerTeDance již od samého počátku své tvorby přicházejí se zajímavými postupy i nápady. Zde je ale navíc evidentní lehkost, přirozenost a souznění obou choreografek, se kterou pracují a se kterou vytvořily svoje nové dílo. Interpreti nepřehrávají, ale vytvářejí reálný svět s důvěryhodným sdělením.
Malý Eda, který si tolik přál stát se kosmonautem (proto ty vesmírné záběry na cestě za hledáním nového domova), nakonec opravdu vzlétá a plní si svůj velký sen…