Premiéra: 8., 9. 2. 2004, divadlo Ponec
Choreografie, Interpretace: Helena Arenbergerová, Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková
Hudba: David Vrbík
Light Design: Pavel Kotlík
Kostýmy: Erika Čičmanová
Foto: Petr Šálek
Zkuste si vzpomenout, že naše životy nejsou nic jiného, než okamžiky v proudu věčnosti…
A že věčností není nic jiného, než řeky našich životů…
Večer, když uleháme a snažíme si představit si další den, jaksi automaticky předpokládáme, že se ráno opět probudíme. Někteří z nás si přejí, aby příští den byl lepší než ten předešlý. Pak přijde ráno a další den. Další šance. A my se s každým novým dnem halíme do starých šatů, starých zvyklostí, opakujeme své staré chyby a tvrdíme své stále stejné pravdy. Domníváme se, že jdeme vpřed, avšak ve skutečnosti je to náš neustálý návrat. Je to koloběh myšlenek a činů. Vše čeho se dopouštíme se nám jednoho dne vrací zpět jako bumerang. Až by se mohlo zdát, že se pohybujeme jen v kruzích na místě. Naším skutečným pohybem je však spirála stoupající zvolna nebo naopak strmě vzhůru až vysoko do nekonečného vesmíru. Jednou se ale ohlédneme. Pak nastane ticho. Zvláštní ticho jako vítr ve stepi. Je tohle snad obávaný vrchol našich sil? Ne tak docela! Ještě je třeba spousta energie na opětovný návrat na zem. Návrat je to veselý…
Představení vzniklo za podpory divadla Ponec a Tance Praha
Recenze
Fotogalerie
Video
Technické požadavky